1. červen 2026
Osobnost týdne Ondřej Mrázek: Fotbal mi stále dává i bere. A pořád mu mám co vracet
Trenér mládeže a hlavní organizátor turnaje OPJS Ondřej Mrázek vzpomíná na svou hráčskou kariéru, začátky na trenérské lavičce i práci s mladými fotbalisty. V rozhovoru prozrazuje, co ho na fotbale drží už řadu let, na které úspěchy je nejvíce pyšný a proč jsou mládežnické turnaje pro rozvoj dětí nenahraditelné.
Jaká byla tvoje fotbalová kariéra?
Začínal jsem s fotbalem v Přerově a až na vyjímky (půl roku v Chropyni - KP, půl roku v Želatovicích - KP a dohrání kariéry ve Zdounkách - 1.B třída) jsem celou kariéru strávil tam. Bohužel v roce 2001 museli muži v Přerově začít od nejnižší soutěže, tak se nás hodně nemohlo podívat do vyšších soutěží. Skončila brzo díky zranění kolene a volbě věnovat se trénování dětí naplno.
Jaký byl tvůj největší moment kariéry?
Mám jich pár na které vzpomínám:
• Vyhraný turnaj v Želatovicích jako mladší žák. Což se žádnému ročníku v Přerově už nepovedlo
• v dorosteneckých kategoriích boj o postup do celostátní dorostenecké ligy (tehdy to o bod nevyšlo)
• postupy ze všech mužských soutěží od okresního přeboru až po ten krajský. A zastavili jsme se až v MSD.
Co tě sport naučil do běžného života?
Sport, fotbal mi dal do života mnoho kamarádů a známých, spoustu zajímavých kontaktů a zkušeností. Naopak bere mnoho času. Přesto disciplína, režim a mnoho nových podnětů beru jako neocenitelnou součást života.
Měl si někdy chuť skončit?
Možná jednou, když jsem si zlomil na tréninku nohu a rok nehrál fotbal. Měl jsem strach, ale trenéři mě hodili zpět na hřiště hodně brzy po zranění, což byl důležitý moment, že jsem u fotbalu zůstal.
Bereš dnes své zkušenosti z fotbalové kariéry jako výhodu při práci s mládeží?
Je určitou výhodou mít zkušenosti přímo ze hřiště. Člověk ten fotbal o to lépe vidí a vnímá. Může to hráčům předvést a ti mu pak více věří. Přesto jen hráčská kariéra není vše.
Pamatuješ si moment, kdy sis řekl, že chceš být trenérem?
Už na základní škole jsem si psal sestavy ligy mistrů nebo jiných fotbalových soutěží. Poté jsem zjistil, že existuje Fakulta tělesné výchovy a sportu, a věděl jsem, že chci studovat trenérství. V 18 letech mi nabídli trénovat starší přípravku v Přerově. Tehdy ročníky narození 1998 a 1999. A tím to celé začalo.
Co tě na práci s dětmi nejvíce baví?
Baví mě jejich bezprostřednost, chuť se zlepšovat a že mají ten svůj dětský sen hrát ligu mistrů a vyhrát mistrovství světa. Díky tomu jim můžu dávat ty nejlepší prostředky, aby se mohli zlepšovat a pokusit se toho dosáhnout.
Na co jsi jako trenér zatím nejvíce pyšný?
Chtěl jsem vždy dělat svou práci naplno a díky trénování se mi povedlo spojit koníček a zaměstnání. Dále jsem pyšný na moje zapojení v krajských výběrech, kde prošlo už několik mladých ligových hráčů. A zapojení mladých hráčů, které jsem někdy vedl v A-týmu, B-týmu HS (Koryčan, Dočkal, Švajda, Klečka a další) nebo jiných ligových klubech (Olšanský, Řezníček, Mikula...)
Měl jsi někdy s trénováním seknout?
Seknout úplně ne, spíš jsem přemýšlel o změně klubu. Díky ubrání na funkcionářském poli a věnování více času dětem přímo na hřišti, se moje nastavení zase změnilo a díky některým lidem v klubu a ročníku , který jsem přebral mě zase fotbal začal bavit. Mám stále fotbalu co dát a on stále dává i mně.
Jsi hlavní organizátorem turnaje OPJS, jak dlouho se takový turnaj připravuje?
Každý rok je potřeba hned po skončení aktuálního ročníku začít chystat ten další. Bez komunikace s jednotlivými týmy včas by kvalita turnaje po sportovní stránce stále klesala.
Největší odměna pro organizátora?
Plný stadion dětí, spokojené tváře trenérů a zároveň parta lidí, kteří se okolo sportovní organizace pravidelně potkáváme a zpětně turnaj hodnotíme. Tohle vše beru jako velkou odměnu pro organizátora i další lidi v klubu.
Jak bys turnaj zhodnotil?
Díky špatné komunikaci v létě, a vyčkávání až do listopadu s přihláškami, se turnaj nepovedlo naplnit těmi nejlepšími týmy. Přesto díky kontaktům a prestiži turnaje byla konkurence stále vysoká. Co se týče našeho týmu HS, tak nepropadl ani herně ani výsledkově a dostal se do první poloviny výsledkového pořadí. Tohle beru jako motivaci do dalších ročníků, abychom na turnaji přivítali tu nejvyšší kvalitu a naši hráči se mohli porovnávat v domácím prostředí s těmito týmy.
První pocity po konci turnaje?
Byly jiné než obvykle. Únava nebyla tak vysoká a hned mi hlavou proběhlo, jaké týmy bychom mohli na další ročník oslovit. Také jsem to hned udělal a začal pracovat na organizaci 6.ročníku.
Jak důležité jsou takové turnaje pro děti?
Podle mě velmi důležité. Potkají se s vysokou konkurencí a mohou porovnávat svou výkonnost. Zároveň poznají nové kamarády, soupeře a mohou mít zážitky na celý život, které jim nic jiného nenahradí. Každý takový turnaj u nás nebo v zahraničí může dobře formovat hráčskou kariéru jednotlivých dětí.