JOSEF ŽIDLÍK

- hlavní trenér starší přípravky, kategorie U11

Narozen 8. PROSINCE 1975 (45 let), trenérské vzdělání: LICENCE UEFA B

Hráčská kariéra

Řekl bych, že byla dost bohatá. První zápas za muže jsem si zahrál v Březůvkách u Zlína (1.A třída), jelikož jsem ve Zlíně studoval. Po dokončení studia jsem přestoupil do Kroměříže, kde se hrála divize. Bohužel jsem nedostával moc šancí a následoval přestup do týmu Koryčan, který se tehdy zachraňoval v Okresním přeboru. Tady jsem dostal znovu chuť do fotbalu. Následoval přestup do Kvasic (1.A třída), poté do Hulína (KP) a „kolečko“ jsem uzavřel přestupem zpět do Kroměříže. Měl jsem opravdu velkou motivaci vrátit se zpět do Kroměříže a jsem rád, že se mi to podařilo. Hned následující ročník jsme postoupili do MSFL a beru to jako největší úspěch mého fotbalového působení. Posledním týmem, za který jsem nastupoval, byly Těšnovice.

Trenérská kariéra

Trenérsky jsem začal v Těšnovicích, ale zároveň jsem chodil se svými syny na fotbalové tréninky do Kroměříže. Někdy jsem byl trenérům k ruce a začalo mě to bavit. Navíc jsem mohl být se svými syny, takže jsem spojil příjemné s užitečným. S kolegy trenéry jsme se dokonce přihlásili na studium licence UEFA B. Jakmile jsem studium dokončil, stal jsem se stal hlavním trenérem ročníku 2010 v HS Kroměříž. Jako velkou zkušenost beru také dvouleté působení v klubu 1.FC Slovácko.

Hráčskou kariéru si měl velmi bohatou. Na co nejvíce vzpomínáš?

Asi nejvíce úsměvných vzpomínek mám z Kvasic, kde jsem působil více jak pět sezon. Rozhodně nejsilnější moment mé kariéry přišel v roce 2001. Byl to postup z Divize D do MSFL s Kroměříží. Tehdy se sešla super parta. Bavili jsme se na hřišti i mimo něj.

Jaký vztah máš vlastně ke klubu, ve kterém nyní trénuješ děti?

Hrával jsem v klubu od 6 let až do dorostu. Asi nejvýraznější trenérskou osobností byl pro mě Lojza Skácel, který mě trénoval v dorostu. Ve svých 19 letech jsem se promítl v týmu mužů pouze na jednu sezónu, kdy tým vedl Ladislav Slezák. Po šesti letech jsem se do týmu vrátil a v roce 2001 přišel již zmiňovaný postup do MSFL. Tým tehdy vedl Jaroslav Baďura. Co se spoluhráčů týče, byli jsme super parta, a to se promítalo i na hřišti. Těžko vyjmenovat všechny, ale uvedu alespoň spoluhráče, kteří doteď působí v klubu jako trenéři. Jsou to David Klimek, Ivo Světlík a Roman Parobek.

Kdy tě napadlo, že budeš trenér?

Když měli synové 5 let začali jsme jen tak z dálky sledovat tréninky fotbalové školičky. Mě bylo přes 40 let a věděl jsem, že už toho na hřišti moc nepředvedu. Zároveň jsem chtěl u fotbalu zůstat. Trénovat mládež byla pro mě ideální volba, navíc jsem mohl trávit čas i se svými syny.

Trenéřině se věnuješ, jako většina trenérů v klubu, po svém zaměstnání. Jak náročné to je?

Někdy je to náročné a trénink stíhám na poslední chvíli. Proto si většinou dělám přípravu na trénink den dopředu. V tom mi také pomáhají i kolegové trenéři.

Pracuješ jako fyzioterapeut. Jak důležitá je podle tebe tato složka v moderním fotbale?

Moderní fotbal je hlavně o rychlosti, dynamice a důrazu. Samozřejmě rychlost je daná větší mírou geneticky, ale i dobře vybavený fotbalista, pokud nebude správně regenerovat a protahovat, se dříve nebo později bude potýkat se zraněním. Vhodně a správně provedená fyzioterapie, která odstraňuje svalové dysbalance a zvětšuje kloubní rozsah, dokáže předcházet zraněním a také zlepšovat herní výkon.

Klub chystá v útrobách našeho areálu novou rehabilitační linku. Můžeš krátce popsat jaké plány klub má a jaká zde bude tvoje role?

Vedení klubu se rozhodlo investovat to vybavení dvou místností, které budou sloužit samozřejmě k regeneraci a rehabilitaci mužů, ale i mládežnických týmů. Režim, ve kterém bude tato rehabilitace fungovat je ještě v řešení. Moje role je zatím spíše konzultační a společně s Jirkou Libenským a Tomášem Jelečkem jsme již předali předběžnou vizi rehabilitační linky. Každý z nás má určité zkušenosti a věřím, že to bude dobře fungovat. Je určitě správná cesta věnovat se regeneraci a rehabilitaci pod odborným dohledem.

Vrátíme se opět k trénování dětí a mládeže. Spousta fanoušků si tě určitě pamatuje jako skvělého hráče. Vnímáš svou hráčskou kariéru jako výhodu v roli trenéra?

Nevím, jak moc je to důležité. Jsou skvělí trenéři, kteří toho na hřišti moc nepředvedli a zase naopak. Já jsem se vždy snažil vcítit do hlav kluků a udělat trénink tak, aby je bavil. Samozřejmě pokud máte nějakou hráčskou praxi, máte také určité zkušenosti s taktikou hry, kterou pak využijete v herních činnostech. Asi za největší výhodou hráčské kariéry považuji, že hráčům můžu cvičení ukázat prakticky a zároveň se nějak nezranit, nebo neztrapnit.

Jaké máš hlavní zásady v tréninku starší přípravky?

Já jsem trenér, který se snaží dbát na individuální herní činnosti. Tyto dovednosti se promítají v každém tréninku. Dorazový ročník starší přípravky by se měl už i orientovat na větším hřišti, jelikož je čeká přechod na 7+1. Takže kromě dovedností s míčem, je důležité pracovat i na kombinacích, vnímání prostoru hřiště, kde a jak se pohybovat na svých pozicích. Říká se, že kličkou překonáš jednoho protihráče, ale dobrou přihrávkou můžeš překonat celou obranu. Samozřejmě je to spojené s výběrem místa spoluhráče bez míče. Na tom všem se snažíme pracovat a postupně to do hráčů dostávat.

Co dále by si řekl, že jsou důležité principy?

Myslím, že nejdůležitější je, aby hráči měli fotbal rádi. Pak budou chtít každou volnou chvilku využít ke zlepšení svých dovedností, které si předvádíme na trénincích. V tomto věku by už měli více chápat fotbal jako kombinační hru, i když individuální dovednosti stále upřednostňujeme. Důležité je samostatné rozhodování v herních situacích, aby řešení bylo pro tým v daný moment prospěšné a konstruktivní. Někdy je lepší klička, někdy zase příhra. Musí si tím projít i s chybami. Tím se vlastně učí. My trenéři se je snažíme navést na správnou cestu, aby se rozhodovali co nejvíce správně.

Jaká je vlastně důležitost utkání v této kategorii?

Určitě je to dobré k poměření toho, co jsme se na trénincích naučili. A zase naopak, na čem bychom měli více zapracovat. Sledujeme u hráčů zapálení do hry, touhu po vítězství, aby bojovali jeden za druhého. Pokud se nedaří nebo je soupeř lepší, tak aby zápas nevzdávali a makali až do konce. Důležité je také umět prohrát a uznat kvalitu soupeře a mít tak motivaci soupeře porazit další zápas.

Nyní trénuješ ročník 2010. Myslíš se, že to je silný ročník?

Máme na seznamu 30 hráčů a na každý trénink přijde v průměru 25 kluků. Jsem rád, že mám skvělé kolegy trenéry a kluky si tak můžeme rozdělit do menších skupin. Hráče pak sledujeme a hodnotíme. U některých je posun větší a u některých menší. Účastnili jsme se několika turnajů a trianglů s kvalitními soupeři a nikdy jsme herně nepropadli. Trenéři soupeřů nás chválí, chtějí s námi zase hrát. Takže určitý potenciál v hráčích určitě je. Pokud na sobě budou pracovat navíc i mimo tréninky, mohli by z nich být šikovní fotbalisti.

V mnoha případech se stává, že je rodič zároveň trenér svých dětí. Ty trénuješ hned dva své syny. Jaké to je a budou z nich reprezentanti?

Spojení „trenér – otec“ není myslím úplně ideální. Samozřejmě je pro mě výhoda, že trénuji a zároveň trávím čas se svými syny. Zároveň ale musím být ke všem hráčům stejně spravedlivý, a to bylo hlavně ze začátku hodně těžké. Museli jsme si to párkrát po tréninku vyříkat a postupem času se to hodně zlepšilo. Už mě berou jako trenéra, a ne jako tátu, a to je důležité. Také mi v tom hodně pomáhají kolegové trenéři. Na budoucnost je asi brzo. Kluci jsou šikovní a daří se jim. Pokud by se ale chtěli prosadit ve velkém fotbale, tak bude zapotřebí také píle, vůle, pokora, poctivost a tak dále. V dnešním elektronickém světě to bude dost těžké, ale bez dřiny to nepůjde. Necháme se překvapit.

Už si vyjmenoval pár klíčových vlastností, které musí hráč mít, aby mohl hrát vysoké soutěže. Co dál podle tebe hráč potřebuje?

Určitá dávka talentu a genetických předpokladů je nutná. Pak záleží, jak bude hráč svůj talent rozvíjet, jaké bude mít charakterové vlastnosti a motivaci být nejlepší. Důležité je mít také dobré sportovní rodinné zázemí. A v neposlední řadě je to o štěstí a pevném zdraví. Bez toho to taky nejde.

V běžném režimu si na hřišti se svým týmem 4x-5x týdně. Jak moc náročná je nynější "covidová" doba?

Tato doba je náročná pro všechny. Z pohledu fotbalu je to ztracený téměř celý rok a nikdo neví, co bude dál. Příští sezónu se navíc hráči naší kategorie posouvají do mladších žáků, kteří hrají nejvyšší soutěž. Bude to pro ně díky této době velký skok jak fyzicky, tak výkonnostně. Snad se situace brzy zlepší a budeme moct hráče na přechod dobře připravit. Prozatím máme společnou skupinu na Whatsappu, kde alespoň zadáváme individuální týdenní plány a různé výzvy. Máme i zpětnou vazbu, rodiče posílají fotky a videa, za což jsme moc rádi.

Jak moc toto omezení sportovní činnosti bude mít vliv na naše děti a mládež?

To opravdu nedokážu odhadnout. Myslím, že to bude dost individuální, ale každopádně to určitý negativní vliv mít bude. Věřím sice tomu, že kluci sportují téměř každý den, ale jak se vrátíme na hřiště, tak se určitě pozná, kdo tomu dával více a kdo méně. Samozřejmě můžou běhat, posilovat, zdokonalovat práci s míčem, ale herní praxe je také dost důležitá a ta bohužel chybí. Doufám, že se na hřiště dostaneme co nejdřív a všechno doženeme.

Na závěrem tradiční otázka. Jaké má Pepa Židlík cíle ve fotbalovém prostředí?

Cíle jsou samozřejmě ty nejvyšší, ale je mi jasné, že v mladších žácích už nebudu moci absolvovat všechny tréninky, neboť budou začínat už ve 14.30h. S aktuální kategorií jsem začínal už v mladší přípravce a určitě bych byl moc rád, kdyby kluci u fotbalu zůstali. Ani tak moc nezáleží, jestli budou hrát ligu nebo okres, ale aby měli fotbal rádi a měli z něho radost. Pokud by se někdo z této kategorie prosadil i ve vyšších soutěžích, byl by to pro náš kolektiv trenérů pěkný bonus. Určitě bych v klubu rád působil dál. Zatím bych to viděl jako asistent trenéra s aktuální kategorií. Pokud mi to dovolí mé pracovní povinnosti, také bych rád pomohl na již zmiňované klubové rehabilitaci.

VŠECHNY ROZHOVORY - ZDE